Řádky níže odhalují nejen vizi, kterou by chtěl Luboš Rauer v klubu vytvořit, ale jak se vlastně ke svému novému povolání dostal.

Ahoj Luboši, předem děkuji, že sis udělal čas a mohl se vrhnout na odpovědi na moje otázky v rámci tohoto rozhovoru.
Není vůbec za co, rád jsem si čas udělal.

Tvojí novou pozici si převzal poměrně nedávno. Už jsi se zorientoval jako nový šéftrenér klubu?
Myslím si, že ano. V tuto chvíli mám přehled o složení realizačních týmů, po Lubošovi Kocourkovi jsem převzal veškeré věci, které jsou s touto pozicí spojené. Takže mohu říci, že ano.

Co z toho všeho bylo nejtěžší? Řešení realizačních týmů, kontrola věcí nebo něco jiného?
Dobrá otázka. Celé to pro mě bylo nové prostředí. Z trénování jsem vlastně přešel k něčemu, kde je potřeba mnohem více administrativy. Tudíž bych za nejtěžší označil ten přechod. Zbylé věci pak šli už poměrně snadno.

Ale přestupu z trenéra na šéftrenéra si se nebál. Nebo ano?
Ne, to určitě ne! Věděl jsem, že můj předchůdce věci poměrně dobře nastavil. Klub je vlastně živý organismus a není vhodné v něm hned leccos změnit. To ale není ani třeba.

Jak si vlastně k takové pozici dostal? Měl si takový cíl nebo se to postupem času takhle vyvinulo?
Spíše postupem času. Měl jsem jiné cíle ve florbale, které se mi už podařilo naplnit. Hlavně jsem nad touto pozicí nikdy ani nepřemýšlel. Vždycky jsem si myslel, že je to pro jiné lidi než já. Hlavně ti, kteří tyto pozice v klubech vykonávají jsou velmi schopní. O to víc mě překvapilo, když tato nabídka přišla.

Jak vlastně nabídka vznikla, či přišla?
Nerodilo se to lehce. Měli jsme s Michalem (Michalem Peterkou, prezidentem klubu pozn. redaktora) několik dlouhých rozhovorů, a nejen s ním. Po nějakém čase jsme dokázali najít shodu v tom, co chceme a kudy by měla vést správná cesta.

Co všechno vlastně obnáší pozice šéftrenéra?
Je to vlastně kompletní vedení sportovní složky. Mám na starost všechny trenéry a jejich asistenty, zajišťuju správné nastavení klubové koncepce, kam se chceme ubírat a dohlížím na to, aby byla plněná. Abychom všichni trenéři dokázali jako jeden tým plnit klubovou koncepci.

Je pozice šéftrenéra ještě nějakým způsobem kontrolovaná, je nad ním ještě nějaká ochranná ruka? Získáváš ještě od někoho zpětnou vazbu?
Hlavní ochranná a nápomocná ruka je v tomto případě Jan Třískala, regionální metodik Českého florbalu. Ten má na starost oba šéftrenéry v našem regionu. S ním pak konzultuji všechny body, jak koncepci klubu, tak i jiné drobnosti. A samozřejmě naše klubové vedení.

Co musí vlastně člověk udělat pro to, aby se mohl stát šéftrenérem?
Další zajímavá otázka. Nejdříve musí někoho ve vedení klubu přesvědčit o tom, že na tu práci má. Ale pokud se bavíme o nějakých důležitých věcech, které musí daný člověk splňovat, tak je to určitě licence B, související trenérské zkušenosti a schopnost vést tým lidí.

Licence B je vlastně druhá nejvyšší, která se u nás může získat? Pokud vím, tu aktuálně studuješ.
Ano, přesně tak. Aktuálně jsem jejím držitelem, ale ještě musím složit závěrečné zkoušky. Celá B licence se pak studuje jeden rok a zabere zhruba 200 hodin.

V čem tkví hlavní pozitivum toho, že klub má svého šéftrenéra?
Hlavním pozitivem je propojení mezi trenéry a vedením. Tvorba vize a koncepce a dodržování její aplikace v tréninkovém procesu. Dále šéftrenér pomáhá zajistit nejlepší podmínky pro hráče a pro trenéry. Já osobně mám třeba na starost některá školení, komunikaci s rodiči apod.

Jaká je tvoje aktuální vize?
Co bych aktuálně chtěl je, mít u každé kategorie tři trenéry, mít v klubu specialisty jako trenéři brankářů, fyzioterapeuti nebo kondiční trenéry apod. Spolupráce s jinými sportovními oddíly v Jihlavě, a hlavně rozšíření spolupráce s jinými florbalovými oddíly v našem kraji.

Čeho by si jako trenér nebo jako šéftrenér chtěl jednou dosáhnout?
Můj sen je, že za mnou třeba za 10 let přijde některý z mých svěřenců nebo jej potkám a bude se ke mně hlásit. Bude třeba nadále sportovat, bude mít stále pozitivní vztah ke sportu obecně a třeba že i jeho děti začaly s florbalem.

Málokdo asi ví, že pozice šéftrenéra je práce na plný úvazek. Máš čas třeba ještě na jiné záliby či koníčky? Přeci jen většina času přes den je plná florbalu…
Mám toho hodně, ale kdyby mě florbal nebavil, tak to nedělám. Pořád se chci zlepšovat, hledat možnosti a rozvíjet sebe i klub. Den má 24 hodin, kdy z toho 7 hodin zabere spánek, 8 hodin práce a zbylý čas mohu využít, jak chci. Takže volný čas přeci jen mám.

Jaký je vlastně tvůj největší koníček kromě florbalu?
To je dost těžké, protože je to opravdu florbal. Ale rád cestuju, rád sednu do auta a vyjedu po naší krásné republice, která nabízí spoustu možností.

Kdo je tvojí inspirací jako trenér?
Mojí hlavní motivací je mé předešlé trenérské působení. Motivací se dál posouvat, napravovat dřívější chyby.

Který tým je pro tebe vzorem?
Ze zahraničních SV Wiler Ersigen a SC Classic a z těch českých Ústí nad Labem, kde se mi velmi líbí jejich práce s mládeží, a pak například ještě Chomutov a Bohemians.

Jaké je tvoje motto?
Trenér, který nevěří, že se chování a názory lidí nedají měnit si špatně vybral práci.

Jaké bylo prozatím tvoje největší překvapení v pozici šéftrenéra?
Říká se, že jsou lidi, kteří nemají do florbalu zápal. Ale převzal jsem trenérský tým, kde každý z nich má velký zápal, a ještě se mi daří do něj zapojovat další a další lidi. Takže jsou v okolí lidi, hlavně rodiče, kteří mají velký zápal na tom se podílet na rozvoji toho klubu.

Jakou akci, kterou si jako šéftrenér pořádal, považuješ za nejpovedenější a si na ní hrdý?
Soustředění Svitavy 2018 – junioři dorostenci.

Poslední otázka je pro tebe otevřená a máš možnost se, jakkoliv vyjádřit směrem k rodičům, hráčům či klubu.
Chtěl bych poděkovat Michalovi Peterkovi, že mi dal tuhle příležitost se podílet na dalším rozvoji klubu FBŠ Jihlava. Taky Lubošovi Kocourkovi, který mi hodně pomohl do nové pozice přejít a hodně jsem se od něho naučil. A v neposlední řadě se velmi těším na další práci s rodiči a hráči, protože bych rád zase komunikaci s nimi povznesl na vyšší úroveň – rodič je totiž velice důležitá část v rozvoji hráče.

Tak Luboši to je opravdu všechno a já ti velice děkuji za tvůj čas a odpovědi. Mnoho štěstí v tvé další práci!
Děkuji, rádo se stalo.